Mgr. Bc. Pavel Mašarák
soudní překladatel / němčina
Jakubská 1, 602 00 Brno
Soudní tlumočník nesmí provést tlumočnický úkon, jestliže lze mít důvodnou pochybnost o jeho nepodjatosti pro jeho poměr k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci, zadavateli nebo orgánu veřejné moci, který tlumočnický úkon zadal (§ 18 odst. 1 zákona č. 354/2019 Sb.). Musí být nezávislý a nestranný (§ 4 odst. 1). Jedná se však o podjatost (absenci nezávislosti a nestrannosti) v případě, když soudní tlumočník v minulosti překládal nebo zrovna překládá soukromě pro jednoho z účastníků? Je taková situace důvodem k vyloučení tlumočníka?
Jak jsem popsal v příspěvku o nestrannosti soudního tlumočníka, soud mě předvolal k tlumočení u jednání a z předvolání jsem zjistil, že jednoho z účastníků pracovně znám. Shodou okolností jsem pro něj zrovna pracoval na jedné zakázce a také v minulosti mu dodal několik překladů. Rozhodl jsem se soudu tuto skutečnost oznámit a čekal, zda soudce rozhodne o mém vyloučení. Soud mě jako tlumočníka nevyloučil a odůvodnil to takto:
Rozhodování o vyloučení musí být založeno na objektivní bázi. Nelze proto vycházet toliko ze subjektivního pohledu o vztahu znalce, tlumočníka, zapisovatele či jiného zaměstnance soudu k řešené věci nebo k osobě, jíž se prováděný procesní úkon týká, nýbrž z materiálního rozboru podstatných skutečností. K vyloučení je možno se uchýlit jen v případě, lze-li na pochybnost o nepodjatosti soudní osoby/znalce/tlumočníka odůvodněně usuzovat (NS 28 Cdo 146/2009). Tlumočník ve svém podání sdělil soudu, že v minulosti provedl pro jednatele žalobkyně několik úředních překladů a v současné době pracuje na další zakázce. (…) V daném případě není dle názoru soudu důvod pochybovat o nepodjatosti tlumočníka, neboť dle jeho sdělení nemá k účastníkům žádný vztah, ale vykonává pro jednoho z účastníků zakázku. Nadto se jedná o osobu, která je vázána slibem a v případě tlumočení u jednání soud věří, že bude tlumočník postupovat v souladu s tímto slibem.
Podnikatelský vztah tedy není osobním poměrem tlumočníka k účastníkovi a sám o sobě ještě neznamená podjatost tlumočníka. Pojďme ale přímo k soudem citovanému zdroji, tedy zmíněnému rozhodnutí Nejvyššího soudu. To se sice týkalo soudní znalkyně, je ale možné ho použít i na tlumočníky. Postavení tlumočníka a znalce v soudním řízení je koneckonců podobné, o čemž svědčí i to, že dříve upravoval soudní znalectví i tlumočnictví stejný zákon.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 28 Cdo 146/2009 vycházel z dřívějších závěrů Ústavního soudu k otázce podjatosti soudce, která jsou dle Nejvyššího soudu přiměřeně použitelná i pro posouzení podjatosti znalce (a tedy i tlumočníka, dodávám). Klíčové věty rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně podjatosti zní takto:
(…) subjektivní hledisko účastníků řízení je sice podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru znalců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž především z rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení znalce může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo nebude schopen nezávisle a nestranně provést odborné posouzení.
Aplikujeme-li zmíněné rozhodnutí na tlumočníky, k vyloučení tlumočníka pro podjatost nestačí pouhá skutečnost, že pro účastníka nebo jeho právního zástupce pracuje či pracoval i soukromě. Vztah mezi tlumočníkem a účastníkem by musel být tak úzký, že by tlumočníkovi znemožňoval nestranně tlumočit. Podotýkám, že můj vztah k účastníkovi byl vztahem mezi dvěma podnikateli: mnou jako dodavatelem a účastníkem jako odběratelem překladů. Jiná situace by zřejmě nastala, kdybych byl v závislém postavení jako zaměstnanec účastníka. Domnívám se, že právě to by byl vztah „takové povahy a intenzity“, že by tlumočník nebyl schopen nezávisle a nestranně tlumočit.
