Soudní tlumočník musí být nezávislý a nestranný. Důraz na nestrannost nevyplývá jen z profesní etiky, ale i ze zákona. V § 4 odst. 1 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, se praví:

Tlumočník je povinen vykonávat tlumočnickou činnost pouze v jazyce, pro který má oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost, s odbornou péčí, nezávisle, nestranně, a ve sjednané nebo stanovené době.

Tlumočník tak nesmí zavdat důvod k pochybám o své nestrannosti a nezávislosti. Nesmí vzniknout podezření, že tlumočením „pomáhá“ jedné ze stran. U soudu i jinde se musí zdržet projevů sympatií či antipatií k účastníkům. Kromě profesionality to má i praktické důvody: tlumočník obvykle vstupuje jen do části řízení a nezná všechny souvislosti. Obvykle neví o všem, co se v řízení odehrálo předtím, než byl předvolán. Účastník, který se při jednání za přítomnosti tlumočníka může jevit jako poškozená slabší strana hodná soucitu, ve skutečnosti nemusí být vůbec v právu. Posouzení věci není na tlumočníkovi, ale na soudu. Úkolem tlumočníka je zajistit, aby se při jednání všichni dorozuměli.

Posaďte se někam do koutku

Vzpomínám na dobrou radu, kterou jsem dostal za mladých let (v roce 2007) na kurzu pro uchazeče o jmenování soudním tlumočníkem pořádaném tehdejší Komorou soudních tlumočníků ČR (dnes Komora soudních tlumočníků a soudních překladatelů ČR): když čekáte u soudu na jednání, posaďte se někam do koutku, s nikým se nezdravte, s nikým se nebavte. V praxi je to tak, že když přijdu před jednací síň, kde už čekají účastníci a jejich advokáti, pozdravím. Ale asi tak, jako se zdraví v paneláku: rychle a nezúčastněně. Pak si opravdu sednu nebo stoupnu bokem a čtu si podklady k jednání. Občas mě někdo osloví. Zdvořile odpovím, vysvětlím svou roli, do družných hovorů se ale nepouštím.

Kdy je ohrožena nestrannost?

Tlumočník, který chodí k soudu častěji a navíc překládá pro advokáty, se ale dříve či později setká s tím, že bude soudem ustanoven ve věci, kde zná buď advokáta nebo dokonce účastníka, protože pro něj jako soukromého zadavatele v minulosti překládal nebo dokonce zrovna překládá. Tlumočnický zákon (§ 18 odst. 1) říká:

Tlumočník nesmí provést tlumočnický úkon, jestliže lze mít důvodnou pochybnost o jeho nepodjatosti pro jeho poměr k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci, zadavateli, orgánu veřejné moci, který tlumočnický úkon zadal nebo provádí řízení nebo při jiném postupu správního orgánu, kde má být tlumočnický úkon použit.

Na profesionálním tlumočníkovi by nemělo být v soudní síni poznat, že se s někým zná, ale přece jen: pokud mi někdo platí za služby a chci si ho jako zákazníka udržet i v budoucnu, nenarušuje to objektivně mou nestrannost a nezávislost? Může zde být důvod pochybovat o mé nepodjatosti pro poměr k účastníkům řízení? Dalo by se namítnout, že o ztrátu nezávislosti se v takovém případě nejedná, protože nejsem závislý na zakázkách od tohoto jednoho zákazníka. Mám spoustu jiných, díky kterým se uživím, a tlumočit budu stále stejně. Nestrannost pak závisí do značné míry na osobnostním založení tlumočníka, jeho morální integritě. I když pro někoho soukromě pracuju, mou nestrannost to neohrozí, nenechám se ovlivnit. Obstojí to ale, až na obchodní vztah tlumočníka se zákazníkem a možnou absenci nestrannosti upozorní soudce advokát protistrany, když bude náhodou procesně v úzkých?

Co dělat, když znám účastníka

Jak tedy postupovat, když se se soudcem telefonicky domluvíte, že přijdete tlumočit jednání, a pak obdržíte usnesení o ustanovení a zjistíte, že účastníkem je váš zákazník? Rozhodl jsem se soud na vztah k jednomu z účastníků upozornit. Podle tlumočnického zákona platí koneckonců oznamovací povinnost (§ 18 odst. 2):

Jakmile se tlumočník dozví o skutečnosti, pro kterou nesmí provést tlumočnický úkon, oznámí ji bezodkladně zadavateli. Ustanoví-li tlumočníka orgán veřejné moci, pak tento orgán rozhodne, zda je tlumočník v dané věci z provedení tlumočnického úkonu vyloučen.

Neoznámení možné podjatosti je přestupkem (§ 37 odst. 1 písm f) tlumočnického zákona), za který lze uložit pokutu až 300.000 Kč. Než tedy riskovat potíže, je lepší vyložit karty. Budu tak krytý pro případ, že by podjatost tlumočníka namítla protistrana, a soud se při jednání nebude muset zabývat skutečnostmi, o kterých předtím nevěděl. Žádný soudce nemá rád překvapení a komplikace v řízení. Jak soud rozhodl, si můžete přečíst v článku o podjatosti.