Sousloví „úřední překlad“ má dva významy: v prvním z nich je „úřední překlad“ překladem úředního textu, tak jako je „právní překlad“ překladem textu právního a „technický překlad“ překladem textu technického. Ve druhém významu je „úřední překlad“ překladem s úřední zárukou správnosti, tedy překladem splňujícím požadavky tzv. tlumočnických předpisů, zejména pak zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích. Takovému překladu se častěji říká soudní překlad, protože ho vyhotovuje tzv. soudní překladatel jmenovaný Ministerstvem spravedlnosti po splnění zákonem stanovených podmínek. Zákon v takovém případě mluví o překladatelském úkonu.

Náležitosti

Úřední překlad ve smyslu „ověřeného překladu s kulatým razítkem“ se skládá ze tří částí:
1. překládané listiny nebo její kopie,
2. překladu a
3. překladatelské doložky (= potvrzení překladatele, že překlad odpovídá připojené listině).

Formy

Překlad vyhotovený soudním překladatelem může mít dvě formy. První z nich je tradiční listinná, kdy soudní překladatel všechny součásti překladu sváže trikolórovou šňůrkou do jednoho „papírového“ svazku. Šňůrku na zadní straně přelepí přelepkou, kterou orazítkuje kulatým razítkem se státním znakem. Druhým způsobem provedení úředního překladu je vyhotovení v elektronické podobě. Překladatel uloží všechny výše uvedené součásti překladu do souboru ve formátu PDF/A a tento soubor opatří kvalifikovaným elektronickým podpisem s časovým razítkem.

Důvěra orgánů

Je-li orgánu veřejné moci (úřadu, soudu, policii apod.) předložen úřední překlad, tedy překlad se všemi náležitostmi vyhotovený oprávněnou osobou (= soudním překladatelem), vychází se z toho, že odpovídá překládané listině, a orgán veřejné moci nezkoumá jeho správnost. Dá se tedy říct, že jde o překlad požívající veřejné víry ve správnost, případně důvěry institucí reprezentujících veřejnou moc.